Táhnem za jeden provaz.

Táhnem za jeden provaz. Už pěknou řádku let. Jo, já vím. Na první, druhej, třetí, stej pohled byste to vůbec neřekli. Ale je tomu tak, i když je ten provaz neustále napnutý, jak se nemůžeme shodnout nad směrem naší cesty. Má zjizvená kolena by o tom mohla vyprávět. O všech těch pádech, který se nepodařilo vybalancovat. O ztracený důstojnosti, která je vždycky následovala. A o smíchu přihlížejících, zatímco z mých úst letěla jedna sprosťárna za druhou. Ale nehledě na to všechno, jsme jeden tým. Fakt.

Táhnem za jeden provaz, i když… 

… se ráno, co ráno nemůžeme shodnout, zda se budeme prodírat šípkovým keřem či se raději spořádaně po chodníku projdeme.

… mám v jedné ruce pytlík s čerstvým hovnem, zatímco druhou krotím Crispina vrhajícího se na protijdoucí babičku.

… se chystáme přejít silnici, auta už nám v obou pruzích stavějí a Crispinův čumák zavětří staré pečivo v trávě. 

Continue reading „Táhnem za jeden provaz.“

Když blondýna a matfyzák objevují svět. | Část třetí.

Bylo krásné srpnové ráno, když blondýna s matfyzákem v uličkách Curychu hledali hlavní nádraží. Matfyzák v obličeji zelenější než jeho triko a blondýna se slzami na krajíčku. Takhle si návštěvu svého vysněného Švýcarska nepředstavovala, takhle tedy ne.

Pohodlně se usaďte, povím vám příběh, jak se Curych stal naším prokletým městem.

Continue reading „Když blondýna a matfyzák objevují svět. | Část třetí.“

Když blondýna a matfyzák objevují svět. | Část druhá.

Když blondýna a matfyzák vyrazí do světa, tak se dějí věci. To už ale díky minulému článku samozřejmě víte. (A jestli ne, tak šup sem!) Je mi jasné, že vás všechny ohromně zajímá, jak jsme si v našem putování vedli dál, takže tu pro vás mám pokračování.

Než ale opět zavítáme do Curychu, je potřeba, abyste pochopili, jak na cestách matfyzák s blondýnou vlastně fungují. Jak fungujeme my. 

Blondýninu náladu ovlivňuje každá „prkotina“.

Continue reading „Když blondýna a matfyzák objevují svět. | Část druhá.“

Když blondýna a matfyzák objevují svět. | Část první.

Miluji cestování, ale věčně mám hluboko do kapsy.  Co by však mohlo působit jako problém, je ve skutečnosti lákadlem pro mou dobrodružnou duši. Všechno jde, když se chce a cestování s minimem peněz není výjimkou. S trochou kuráže, dostatečnou zásobou lihovek a velkou trpělivostí můžeme zdarma objet celý svět. A nebo jen část Evropy jako jsme to loňské léto udělali my. Totiž já a můj přítel Kuba.

Během deseti dnů jsme překonali přes tři tisíce kilometrů a nakoukli do patnácti měst z pěti států. Celý výlet nás přitom vyšel na pouhé 3000 korun! A kdybychom vynechali počáteční cestu vlakem, zpáteční jízdu autobusem a dvakrát odolali volání hostelových postelí, mohlo to být ještě méně. Jak je to možné?

Jednoduše. Vložili jsme důvěru do svých palců i úsměvů.

My v celé své kráse.

S krosnami na zádech, ověšení kartónovými cedulemi a plni optimismu jsme se to léto chystali dostopovat k moři.

Continue reading „Když blondýna a matfyzák objevují svět. | Část první.“