Kdo je ta holka, co to tu píše?

Ahoj! Těší mne, že chcete vědět, kdo stojí za těmi všemi řádky a upřímně doufám, že vám tento článek mou osobou alespoň trochu přiblíží. Musím se ale přiznat hned ze začátku, že jsem v popisování sama sebe nikdy zrovna nevynikala. Tak ne abyste pak byli zklamaní!

Ale dost už keců. Pojďme na to!

hdr

Jsem člověk, který miluje život a snaží se překonávat všechny jeho nástrahy s láskou a pokorou.

Beru svou existenci jako dar a proto je pro mne velmi důležité svůj čas tady nepromrhat, ale věnovat ho tomu, co mě naplňuje. Učím se tím spoustu věcí. Například nelpět na minulosti, ale vychutnávat si přítomnost a těšit se na budoucnost. Se svým vnitřním já se tvrdohlavě nehádat, protože má nakonec vždycky pravdu. A nenechávat se svazovat společností, rozmotávání uzlů pak totiž děsně zdržuje.

Od malička jsem milovala ztrácení se v příbězích.

Zvlášť v těch od babičky. Jen u nich to ale nezůstalo. Zbožňovala jsem říkanky, básničky a pohádky, co dávali v rádiu každou sobotu a neděli. Pohádky jsem také moc ráda vyprávěla, často vylepšené svými vlastními nápady. Myslím, že rodičům se hodně ulevilo, když jsem se naučila číst a mohla tak nové a nové příběhy objevovat sama. Kromě toho, že mě samozřejmě očekávaně pohltilo kouzlo knih, jsem přišla na chuť i psaní.

21729984_10209207990268437_801597525_o

Svou první knížku jsem rozpracovala, když mi bylo osm.

Nikdy jsem ji nedopsala, ale na tom nesejde. Byla to pohádka o obrovi, který tyranizoval své dcery a rozčilovalo ho skákání delfínů. Tehdy jsem si dokonce věřila i na vlastní ilustrace. Od té doby již uběhlo mnoho dní, mnoho dalších literárních pokusů a moje láska k psaní pořádně zesílila. Momentálně mám v počítači celou řadu rozepsaných příběhů, které čekají, až si na ně opět udělám čas a dotáhnu je do konce. Ostatně, i já sama jsem zvědavá, jak si mé postavy se všemi těmi patáliemi, co si ně má fantazie přichystala, poradí.

Kromě psaní a čtení, je mou velkou láskou i příroda.

zbkp-7142(Takhle krásně fotit umí jedině Eliška.)

Příroda, to je pro mě něco zázračného. Něco, co bychom měli obdivovat a ochraňovat.

To jsem si myslela už jako malá copatá holka, kdy jsem trávila nespočet hodin stavěním domečků pro brouky, motala se mámě pod rukama, když plela zahradu a jí omylem vyhrabané žížaly nosila našim slepičkám. Má nejoblíbenější zvířata byli pavouci a celým svým srdcem jsem milovala svého staršího bráchu – německého ovčáka Seta. Čím jsem starší, tím více však chápu, co přesně pravá láska k přírodě obnáší. Že je potřeba za ni bojovat a chovat se k ní šetrně a s respektem. A to ve všech ohledech našeho bytí.

A tak jsem stala vyznavačkou zero waste života, učím se používat i vyrábět přírodní kosmetiku a hlavně přemýšlet nad minulostí a budoucností každého výrobku, který si kupuji.

Je teď ze mě ekoložka každým coulem. A jsem na to hrdá!

Velkou vášní je pro mne i cestování. Vlastním srdce dobrodruha a lehce se nadchnu pro nový věci. Vychutnávám si každou chvíli s mým pejskem. Když teda zrovna nesežere hovno nebo neskáče na všechny kolemjdoucí nebo mi neroztahá odpadky po celém pokoji. Ale jinak je to miláček. Fakt! Zbožňuji líbání se v dešti, ananasový džus a rána v lese. Taky svého přítele a toho bláznivýho snílka, co v sobě mám a který mi nedá pokoj ani na den, své přátele, rodinu, slony, svou spřízněnou duši na Moravě a hory. Tam utíkám, kdykoli to jde.

hdr

Jsem vděčná za to, že žiju tady a teď. Že tu mohu realizovat ten svůj velký život. A taky jsem vděčná za vás. Za to, že jste tu se mnou. Díky.